Případy z praxe
Karolína, 37 let
Nutkání pořád něco jíst
Klientka přichází s problémem, kdy po nákupu cítí potřebu co nejrychleji přinesené jídlo sníst. Po několika sekundárních engramech (vedlejších příhod z minulosti) se dostáváme na přelom 19. a 20. století do velice pěkného, čistého prostředí jakéhosi statku, kde velí paní „mistrová“ a kde se chystají hostiny bohaté na všelijaké dobroty, peče se zde i cukroví a zákusky na zakázku pro různé příležitosti. Klientka přichází na statek do služby z chudého hospodářství, kde žije sama jen se svou matkou. Dennodenně se podílí na přípravě všech dobrot. Má se tam velmi dobře, může sníst cokoliv chce, ale musí se dovolit. Po nějaké době jí začne nadbíhat jeden mládenec a jednoho dne ji přemluví, aby pro něj ukradla ze spižírny nějaké jídlo, ona odmítá, ale nakonec se nechá umluvit i když tuší, že mládence ve skutečnosti nezajímá ona, ale možnost dostat se zadarmo k jídlu. Když jídlo pro něj chystá nečekaně se zabouchnou mřížované dveře a ona ve spižírně zůstane uvězněná až do druhého dne, kde ji tam nachází pomocník paní mistrové a odvádí ji před mistrovou na „kobereček“. Klientka ví, že se nedovolila, že chybovala a proto se nesnaží nic vysvětlovat. Mistrová ji kárá a vyhání ji ze služby, protože porušila jedinou podmínku, která byla daná. Mistrové je líto, že ji musí vyhodit, má ji ráda pro její osobnost a i profesní šikovnost, ale musí to udělat, taková jsou pravidla a i ona je musí dodržet, aby ji nikdo nevyužíval. Klientka ví, že je to mistrové líto, ale její ublížené ego jí zatemní mysl a ona využije situace, kdy mistrová obsluhuje zákazníka a jde znovu do spižírny a ukradne tolik jídla kolik unese. Se strachem utíká domů k matce, kde jídlo schová s pocitem, že si vzala co si zasloužila. Jenže matka v ní podnítí strach tím, že jí začne říkat, že pro ni pošlou a kdoví co jí za to udělají, že je teď zlodějka. Klientka začne mít nutkavou potřebu sníst to jídlo co nejrychleji. Zbavit se ho nechce, protože je to věčná škoda a tak kdykoliv jde okolo skrýše, vždy něco musí sníst. Jakmile sní poslední sousto, obavy z ní spadnou jako okovy, nastává velký pocit úlevy, protože teď už jí nic nedokážou.
Po měsíci klientka píše: „Je to paráda, když vám jídlo v lednici vydrží dýl, než pět dní od meganákupu. Cítím velkou úlevu. Nutkání je opravdu pryč a já jím tak nějak normálně. Nejen, že se cítím líp tělesně, ale hlavně teď ušetřím za jídlo. Dřív to byly velký nákupy pětkrát do měsíce + ty normální během týdne. A to nemluvím o tom, že váha jde pomaloučku dolů sama.“
Beata, 7 let
Zlomená ruka
„Kdy to bylo?“ – „Před rokem o prázdninách“
„Co vidíš?“ – „Nádobíčko“
„Projdi jak se to stalo“ – „Hraju si na schodech, sbírám do trička nádobí, jdu dolů ze schodů, zadrhne se mi bota a padám, kutálím se dolů, dopadnu na chodník, jdu si sednout na lavičku, je mi špatně od bříška, lehám si na trávu a natahuju ruku, nemůžu s ní hýbat, bolí mě, nemůžu hýbat prstama. Jedna paní mi zvedá nohy, přichází mamka s taškou a klíčama, něco říká, chce zavolat sanitku, ale blbne jí mobil, volá sanitku. Nakládají mě na vozík a pak s tím vozíkem do sanitky, mamka jede se mnou, něco říkám paní doktorce. Dovezou mě do nemocnice, dávají mě na další vozík, přivezou mě do pokoje, je tam i taťka, pak mě někam vezou, chci na záchod, dýchám do stroje, pak mě vezou zpátky do pokoje, chci se napít, mamka mi dá napít i když nesmí. V noci mě vezou do sálu, skrčili mi ruku a dávají ji do sádry, na druhou ruku mi dávají jehlu. Po chvíli se probouzím, mám žízeň, mamka mi dá napít, ruka bolí, ale už míň.
Mám sádru.
Sundávají mi sádru, ruka je lehká a nebolí. Jsem ráda.“
Toto je zkrácená verze, celý audit se procházel 14x
Paní M, 36 let
Nízké sebevědomí
Klientka přichází s problémem nízkého sebevědomí, kdy nedokáže říct, co si myslí, cítí se podřízeně, v práci po ní „šlape“ šéf , neustále se srovnává s jinými ženami a není spokojená s tím jak vypadá. Po několika vedlejších příhodách, kdy je ponižována okolím se dostáváme ke dvěma zásadním událostem., ve kterých klientka poznává několik osob ze současného života.
První událost
(Co vidíte?) Sebe v blátě
(Projděte tu událost) Jsem v blátě, klečím, na rukách mám dřeva na zpevnění, stojí u mě muž v rouchu, natahuje nohu a přišlápne mi hlavu do toho bláta. Je tam spousta koní, mužů v pláštích, v dálce je pranýř, je tam hranice, vedou mě k popravě, vím, že jsem nic neudělala, vím, že je konec. Před hranicí mi sundávají ta dřeva, hrozně mě bolí ruce, jsem špinavá, vedou mě dva chlapi, ten jeden je hodnější, chtěl by mi pomoct, ale nemůže, chápu ho a nezlobím se na něj. Přivazují mě ke kůlu, nějaký kněz čte rozsudek, vidím kříž co má na krku, rozsudek je v asi v latině, nerozumím tomu, křičím, v davu hledám záchranu, která nepřichází, hledám manžela, ale ten je na cestách, nemůžu s tím nic dělat, plameny jsou u nohou, pálí to, bolí to, hrozná bolest, škvaří se maso, nemůžu dýchat ... nic necítím, cítím se dobře, osvobozená, mám ale pocit, že nikam nepatřím, nevím co dělat ... (Odcházíte, nebo zůstáváte na Zemi?) zůstávám na Zemi (jak dlouho?) asi rok, pak odcházím do Světla (Jak se tam cítíte?) je tam moc dobře, čistota, teplo ...
(Vraťte se o týden zpět, co se tam děje?) Jsem ve vězení (Dobře, vraťte se o měsíc zpět)
Vidím chalupu, stůl uvnitř, chystám se vařit, něco z bylin, jsem pomocnice – pomáhám lidem bylinama. Rozrazí se dveře, ten muž v plášti, chytá mě za krk, uhodí mě, padám k zemi, táhnou mě za vlasy, přivazují mě za koně, vláčí mě až k hradu, zámku, prostě nějaké takové sídlo to je. Jsem celá od krve, bolí mě všechno, hrudník mám v jednom ohni, jdeme do podzemí, je tam hliněná podlaha, kobka, sláma, nevím co se děje, přichází někdo v klobouku a říká mi, že jsem se spikla proti církvi, že jsem obviněna z čarodějnictví, snažím se bránit, křičím, že to není pravda, dozorce do mě píchá opačným koncem nějakého kopí a baví se tím, jsem ponížená, je to hrozná křivda. Jsem tak slabá, mám hlad, páchnu, bojím se bolesti a chci, aby to už bylo za mnou, všechno mě bolí a pálí.
(Vybavte si okamžik, kdy pro vás přijdou) Otevře se mříž, nasazují mi na ruce to dřevo a vedou mě někam, chodba je příliš úzká, s tím dřevem mám problém projít, je to do kopce, padám, kopou do mě, nemůžu ten kopeček vylézt, dotáhnou mě mezi chalupy, jakoby na náves, jsem zase v tom blátě ...
Druhá událost
Je rok 1723, klientka vidí trůn ... (Projděte událost) Stojím na trůně, pod trůnem, pod schody klečí poddaná, nadávám jí, dávám jí facku, teče jí krev, ona je poddaná a musí poslouchat, pláče, prosí, mám z toho dobrý pocit, ukazuju dominanci, dělá mi to dobře. Mám krásné šaty, hnědozlaté vlnité vlasy stažené síťkou. (Co je s tou ženou, proč na ni křičíte?) Cítím žárlivost, necítím manželovu lásku, on asi miluje ji, řekli mi to, že je spolu viděli, ona je těhotná, já nemůžu mít děti, proto mě asi manžel nemiluje, chci ji kopnout do břicha, ona má to co já ne, nechám ji bičovat, když se na dívám jak ji bičují mám pocit zadostiučinění, nechávám ji vyhnat. Cítím beznaděj, vím, že on mě nemiluje, snažím se to zlepšit a získat jeho lásku, nejde to, jsem na ni naštvaná. Mám milence, ale jen jakoby pomstu, necítím k němu nic, jen si užívám, on mě miluje, využívám jeho citů a pozornosti, dělá mi to dobře. Za nějaký čas ji nechávám najít a přivést zpět, chci její dítě. Má syna, 4 roky. Vezmu jí ho, ona pláče, prosí, abychom jim neubližovali, užívám si to, že ji zase můžu ponížit, nechávám ji uvěznit a po sléze zazdít. Nemám to dítě ráda, manžel ano, mě rád nemá.